Answers.

21. července 2012 v 18:44 | Máša |  Give me something to love.
Takže, ze začátku se chci omluvit, že jsem tak dlouho nepřidala žádný díl, k žádné povídce. To víte prázdniny. Každopádně, teď se pokusím vám to co nejvíc vynahradit... a začnu tím, že sem řidám další díl k GMSTL (Give me something to love). Doufám, že se bude líbit...;)


Sedíme na posteli a díváme se na náš pokoj. Najednou se zdá být tak velký, když jsme ho uklidily. Odpakový koš pod velkým kancelářským stolem je napěchvovaný rozbitým sklem, porcelánem a různými zbytky jídla a potrhanými papíry.
Ozve se zaklepání. Já i Melanie trhneme ve stejnou chvíli hlavou a obrátíme se ke dveřím. Klika pomalu sjíždí dolů. Za dveřmi stojí vysoký a silný mladík. Na světle z chodby se mu lesknou plavé a zřejmě ještě vlhké vlasy. V povědomých kaštanových očích je čitelné překvapení a nachápavost.
"Stevene!" Vím, že je to risk, ale i tak se rozběhnu a vrhnu se mu kolem krku. Cítím, jak mě na zádech pálí pozdudivý pohled věnovaný od Mel.
Chvíli to trvá, ale nakonec ucítím známý pevný stisk jeho paží na mých zádech. Odtáhnu se a usměju se na něj. Bez váhání mi úsměv oplácí. Otočím se a všimnu si vysmáté Melanie, jak se k nám blíží. Odstoupím od Stevea, přeci jen je to její kluk a ne můj. Když se dívám, jak se jí rozzáří oči, jen když se ho dotkne a jemu roztáhne úsměv ještě víc, jen když chytí její pohled, tak... Říkám si, jaké mají tihle dva štěstí.
Když se k ní naklání, až se dotknou čely a jejich stejně plavé vlasy, jakoby se spojily do jednoho, tak se odvrátím. Nepotřebuju to vidět. Dobře, možná, že to spíš nechci vidět. Nevím proč. Vážně netuším. Něco mi to připomíná, ale já nemám ponětí o co jde.
Dívám se na okno, jak kapky stékájí dolů. Každá se rozdělí a vytvoří další dvě cestičky. Jednu silnější a druhou slabší. Hádám, že po té větší se dál sklouzává a většina té kapky. Možná to znamená, že před každým z nás někdy stojí rozhodnutí a my si musíme zvolit a čelit následkům. Ať už jsou špatné nebo dobré. A pak swe stane to, co musí. Každá cestička dojde do konce a vystřídá ji jiná.
Zvednu oči od parapetu a zahledím se do krajiny za oknem. Teď je obloha plná mraků, tmavých jako moje oči. Je bořka. Takový časy jsem milovala. Vždycky jsme si s Mel, Stevem a Lucasem sedli, udělali kupu popcornu a dívali se na filmy. Odvrátím se.
Steve a Mel stojí s upřenými pohledy na mě. Jejich prsty jsou propletené. Zvednu ruku a přejedu si jí vlasy na zátylku.
"Nevím, jak vy, ale já mám hlad! Jdeme na snídani, nebo ne?" usměje se Steven. Jako odpověď mu Mel vlepí pusu na tvář a mně zaurčí v žaludku. Doteď jsem si neuvědomila, jaký mám vlastně hlad.
Vyjdeme z pokoje. Na chvíli se zastavím a znovu si prohlížím náš pokoj. Něco mi tam nesedí, jen nemůžu přijít na to, co. Nechám to být. Zaklapnu dveře a doběhnu své staré přátele.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zuzi :) Zuzi :) | Web | 22. července 2012 v 18:29 | Reagovat

To je dobré, vždyť jsou prázdniny a nemusíme je strávit zrovna u pc že? :) Jinak moc pěkný díl :)

2 Máša Máša | 28. července 2012 v 18:26 | Reagovat

To jo... :D.A moc děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama